Vlakem do zámyslí
17. 3. 2006
DREAM THEATER
Na úvod malé defilé postav v přiběhu obsažených: mozkovým trustem a vůdčím duem souboru jsou bubeník Mike Portnoy a kytarista John Petrucci, miláčkem publika "nekonečným" rozsahem obdařený vokalista James LaBrie, roli trumfového žolíka už několik let sehrává klávesista Jordan Rudess a zapomínat nesmíme ani na baskytaristu Johna Myunga, spolehlivý kamínek v soukolí.
Když před rokem vyšlo dvojalbum Six Degrees Of Inner Turbulence, Portnoy s Petruccim se otevřeně vyznávali, že nejvýraznější skladba počinu, The Glass Prison byla výrazně inspirována Panterou. Bylo to docela překvapivé, protože je muzikanti jen vzácně přiznají přímé inspirace takto otvřeně.
"Dream Theater nemají problém hovořit o tom, co nás inspiruje nebo ovlivňuje, protože to nakonec nemá skoro žádný vliv na to, jak tvoříme, hrajeme a jak se prezentujeme," říká Jordan Rudess a dalo by se s tím možná polemizovat, ale jen do chvíle, než doda: "Tahle kapela už vytvořila docela dost muziky a vytvořila si jasně rozeznatelný rukopis, v jehož rámci experimentuje."
Jestlipak ale Jordan přizná nějaké přímé čerpání mouder i v případě novinky? "Za sebe musím zmínit koncertní vystoupení King Crimson. Jejich poslední inkarnace ve čtyřech hraje nesmírně intenzivně a přitom je stále neuvěřitelně progresivní. Některé prvky okoukané od nich jsem při skládání materiálu na naše nové album využil."
A nebude to poprvé. Už na minulé desce se našly sekvence, které byly náladou King Crimson doslova nasáklé. Ale pochvalme znovu sympatickou upřímnost. Co takhle stále uznávanější Švédové Meshuggah? Když se posluchač ponoří například do čtvrté skladby Honor Thy Father, strojovost rytmických vzorců jejich postupy docela silně evokuje. "No, já osobně jsem toho od nich moc neslyšel, i když samozřejmě vím, o koho se jedná a jakou váhu má jejich tvorba pro současnou metalovou scénu. Ale Mike s Johnem se jimi určitě zabývají mnohem důkladněji."
Oživlé muzeum
Zatěžkaná, masivní fazona novinky se začala rodit už během turné k Six Degrees. Ke slovu se hlásí Mike Portnoy. "Na některých zastávkách turné jsme si vystřihli kompletní desky Master Of Puppets od Metalliky a Number Of The Beast od Iron Maiden. Tohle už děláme nějakou dobu nazad (při pověstné tříhodinové délce koncertů si to klidně mohou dovolit a neošidit ani vlastní repertoár - pozn.aut.), je to dost unikátní záležitost a fanoušci to milují. Tentokrát měly tyto coververze na nahrávání další desky obrovský vliv. Obehrávání takových klenotů od začátku do poslední noty nám otevřelo oči v tom, jak má vypadat klasické album. Ujasnili jsme si, co dělá tyto nahrávky tak výjimečnými a mimo jiné jsme si uvědomili, že jsou výrazně přímočaré a nijak extra dlouhé. Nějakých osm songů, ani ne hodina stopáže. Pak jsme mrkli na vlastní set list a zjistili, že naše nejagresivnější songy, Pull Me Under, The Mirror, Home, byla vždycky největší zábava hrát a taky fanoušci si je užívají nejvíc.
Tomu jsme přizpůsobili přístup ve studiu a kladli důraz na co nejúdernější zvuk. Nahráli jsme naši nejtvrdší desku a taky nejkratší od Images And Words."
"Myslím, že John s Mikem nosili v hlavě myšlenku na nějaké opravdu tvrdší dílko už dlouho," vrací se do děje Rudess. "Train Of Thought je v tomto ohledu splněný sen, a zároveň krok vstříc té části publika, která upřednostňuje metalovější tvář Dream Theater. Mimochodem, myslím si, že tahle část našich fanoušků je velice početná."
Kde se vlastně vzal poměrně kuriózní nápad přehrávat kompletní alba ze zlatého metalového fondu? "Původně s tím přišel Mike. Prohlásil něco v tom duchu, že v jeho životě jsou dvě naprosto zásadní alba a že by rád zkusil odehrát je na koncertě komplet od začátku do poslední noty. John Petrucci i Myung ta alba také zbožňují a nápad se jim okamžitě zalíbil. Shodou okolností jde o dva velmi tvrdé, čistě metalové artefakty, ale nevylučuji, že do budoucna ztvárníme i další zásadní desky s podobným významem pro naše hudební cítění, ale náladou trochu odlišné. Jako vhodný příklad mě teď napadá třeba Dark Side Of The Moon."
Co se týče vlivů koncertního hraní na novinkové album, lze jisté pararely vystopovat nejen v odrazu syrové živé energie na celkovém vyznění nahrávky, ale též v dílčích kompozičních deatilech. Například ve skladbě Endless Sacrifice v čase 6.30 probleskne překvapivá klávesová figura, kratičká sekvence připomínající jakýsi kabaretní vtípek. Přesně takhle oživuje Jordan Rudess koncertní vystoupení.
"Ovšem, to nemůžu popřít. Na koncertech se stává každou chvíli, že nějaký momentální nápad zpestří základní linie písní a člověk si pak samozřejmě pamatuje, co se povedlo, co funguje a zkouší to využít i při studiové práci."
Dream Theater na albu Train Of Thought nejen přitvrdili, ale zároveň také vytvořili kolekci pocitově velmi temnou. Byl k tomu nějaký konkrétní důvod? "Spíš bych řekl, že to byl cílený tvůrčí záměr. Už minulá deska vyvolala mnoho komentářů v tomto smyslu, ale tehdy vše vyvolala vlastně 'jen' úvodní nosná píseň The Glass Prison, která do značné míry ovlivnila vnímání celého dvojalba, ačkoliv jako celek bylo laděno jinak. Tentokrát jsme chtěli kolekci s ucelenou, konzistentní atmosférou a společně s metalově intenzivním základem vykristalizovala i temná atmosféra."
Padla zde zmíka o The Glass Prison. Pokud má tatok ompozice pro vás zásadní význam, vězte, že na novince naleznete její volné pokračování v This Dying Soul, umocněné dokonce společným hudebním motivem.
Surreaálný Buddha
Velký dojem dělá vizuální ztvárnění bookletu, který je postavenna působivých surrealistických fotomontážích Jerryho Uelsmanna.
"Když jsme přemýšleli o tom, jak uchopit vizuální stránku alba, Mike nám jednoho dne poslal e-mail: mrkněte na tohle. Pak jsme si na webu dohledali další Jerryho práce a všechny nás nadchly. Jsou zásadně černobílé, ideálně korespondují s náladou naší novinky."
Na internetu se objevily interpretace titulního obrazu, podle kterých by album mohlo nějakým způsobem rezonovat s myšlenkami budhismu. "Ne, to rozhodně není odůvodněný názor. V textech se řeší mnoho závažných niterných témat a nelze samozřejmě tvrdit, že se tu a tam objeví nějaká souvislost s náboženstvím, ale není to nosná linie. Nemohu vyloučit, že samotný Jerryho obraz má takové poselství, to nevím, ale našeho alba se budhismus v žádném případě netýká."
Mnohokrát bylo řečeno a napsáno, že hudba Dream Theater v rámci již výše zmíňeného rámce či mantinelů proměňuje, aniž by ztratila vlastní tvář. Platí to jistě o "novodobé" tvorbě, přesto se při poslechu tří alb natočených po Rudessově příchodu lze těžko ubránit specifickému pocitu. Vychází z nich trochu jiná energie. Jordan zřejmě svým příchodem kapelu ovlivnil mnohem víc, než je obvyklé při "pouhé" výměně jednoho "řadového" člena. Jako by Dream Theater pomohl nalézt novou identitu a rozpoutal nový invenční vzestup.
"Jen na okraj, připadá mi z tvé formulace, že to vnímáš jako nějakou mou zásadní zásluhu. Když odešel Derek Sherinian, kluci hledali někoho, kdo by se s Johnem Petruccim vhodně doplňoval při skládání. Naše spolupráce s Johnem probíhá na velice těsné bázi. Abyste rozuměli - Mike Portnoy je velký 'architekt' hudby Dream Theater, tvoří struktury skladeb a určuje jejich tvar, ale po stránce harmonické a melodické mnohé závisí na zmíněné mé kooperaci s Johnem. Takže když se na to podíváš z druhé strany, ono snad ani nebylo možné, aby takový zásah s kapelou a jejím projevem něco neudělal."
Diskografie:
When Dream And Day Unite (1989)
Images And Words (1992)
Awake (1994)
A Change Of Seasons (1995)
Falling Into Infinity (1997)
Once In A Livetime (2CD, 1998)
Metropolis Pt.2: Scenes From A Memory (1999)
Live Scenes From New York (3CD, 2001)
Six Degrees Of Inner Turbulence (2CD, 2002)
Train Of Thought (2003)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář